od David Novotný - 0 Komentáře

Absint nebyl jenom nápoj. Byl zážitkem, který změnil umění, literaturu a dokonce celé éry. V 19. a počátku 20. století se stal symbolem bohémského života, kreativního chaosu a hledání hranic vědomí. A za tímto zeleným nápojem stáli někteří z nejvýznamnějších umělců své doby. Kdo je to tedy, kdo píval absint, jako by to byl vodní proud z pramene naděje?

Charles Baudelaire - básník, který hledal „zelenou ženu“

Charles Baudelaire, francouzský básník a autor knihy květy zla, byl jedním z prvních, kdo absint popsal jako nápoj, který otevírá dveře do jiné reality. V jeho verších se absint stává postavou - „zelenou ženou“, která ho přivádí k hlubokým, často temným zážitkům. Baudelaire nejen píval absint, ale psal o něm jako o nástroji pro přesunutí za hranice běžného vnímání. V jeho dopisech se objevují detaily o tom, jak se snažil ovládat jeho účinky, aby neztratil kontrolu nad svou tvorbou. A přesto - absint mu pomohl vytvořit některé z nejvýznamnějších básní 19. století.

Oscar Wilde - elegancí přes hranice

Oscar Wilde, irský spisovatel a dramatik, byl známý svou výstředností i přízvukem. A absint byl pro něj stejně důležitý jako jeho černé obleky a zlaté oční brýle. Wilde nejen píval absint - slavil ho. V jednom z nejznámějších citátů řekl: „Po vypití jedné láhve absintu jsem se stával skutečným umělcem.“ V jeho domě v Londýně se konaly „absintové večery“, kde hosté pili zelený nápoj s vodou a cukrem, zatímco diskutovali o umění, politice a morálce. Wilde si uvědomoval, že absint není jen alkohol - je to katalyzátor myšlenek. A přestože byl známý jako „výsledkem“ svého života, jeho literatura zůstala nezaměnitelná - díky tomu, že se nebojil jít do hloubky.

Arthur Rimbaud - dítě, které vidělo více

Arthur Rimbaud byl devatenáctiletým prodigiem, když začal pít absint. V jeho básních, jako je Ultramare nebo Iluminace, se objevují obrazy, které vypadají jako výsledek návštěvy jiného světa. Rimbaud nebyl jenom básník - byl experimentátor. Absint mu poskytoval prostor, kde se mohly roztavit hranice mezi snem a skutečností. Někdy píval z něj přímo z láhve, bez vody, bez cukru. Výsledkem byly básně, které později inspirovaly surrealisty. Když mu bylo 21, přestal psát - ale jeho dílo zůstalo jako výzva: „Zkus to. Zkus to všechno.“

Paul Verlaine - zlá závislost a krása

Paul Verlaine, francouzský básník a přítel Rimbauda, byl známý svou návykovostí - nejen k alkoholu, ale konkrétně k absintu. Jeho básně jsou plné tónů, které se přímo vztahují k účinkům zeleného nápoje: nejistota, třes, náhlé záblesky jasnosti. Verlaine píval absint každý den, často větší množství než jídlo. Jeho vztah s Rimbaudem byl založen na společném pítí, ale i na následcích - výpadech, násilí, větších chvílích ticha. I když jeho život skončil v chudobě a nemoci, jeho básně zůstaly jako nejisté, ale krásné zvuky - jako když se absint pomalu rozpouští ve vodě.

Oscar Wilde s křišťálovou sklenicí absintu a cukrovou lžíčkou v luxusním pokoji plném intelektuálů.

Edgar Allan Poe - temný duch s červeným křížem

Edgar Allan Poe, i když je známý především jako americký spisovatel, měl vliv i na evropskou scénu absintu. V jeho příběhu Žena v červeném kříži se objevuje zelený nápoj jako symbol ztracené reality. Poe se s absintem setkal během svých cest do Evropy a později v jeho dopisech se objevují zmínky o „zeleném duchu“, který mu pomáhal překonávat úzkosti. Ačkoli nebyl známý jako pravidelný piječ, jeho literatura přispěla k tomu, že absint v Americe získal reputaci „nápoje šílenců“ - což bylo přesně to, co potřebovali umělci v Paříži.

Henri de Toulouse-Lautrec - malíř, který kreslil s absintem v ruce

Henri de Toulouse-Lautrec byl malíř, který nekreslil jen obrazy - kreslil život. A život v Paříži v 90. letech 19. století byl plný absintu. Toulouse-Lautrec píval absint každý den, často v balech, v hospodách Montmartre. Jeho obrazy - s vysokými postavami, zmatenými očima a vypjatými rukama - jsou přímo výsledkem toho, co viděl v hospodách, kde se absint píval jako voda. Dokonce některé jeho kresby ukazují muže, kteří drží láhev s absintem jako by to byl jejich poslední spoj s realitou. A přestože jeho tělo bylo oslabené, jeho umění bylo silné. Absint mu nezničil kreativitu - poskytl jí prostor, kde se mohla rodit.

Wassily Kandinský - když barva začala mluvit

Wassily Kandinský, zakladatel abstraktního umění, byl v 19. století studentem v Mnichově, kde se poprvé setkal s absintem. V jeho vzpomínkách se píše, že absint mu pomohl „vidět zvuky“ a „slyšet barvy“. Když píval absint, začal vnímat svět jako kaskádu barev a tvarů - což později vedlo k jeho revolučním obrazům, kde nebyly žádné představy, jen pohyb a emocionální vlny. Jeho kresby z této doby jsou plné třesoucích se čar a zelených odstínů - jako by se pokoušel zachytit, jak se absint šíří v těle.

Henri de Toulouse-Lautrec kreslí v hospodě Montmartre, kolem něj se rozplývají postavy v zeleném světle.

Proč právě absint?

Proč právě tento nápoj? Absint není jen alkohol. Je to směs tří bylin - třezalky, anýzu a máty - s vysokým obsahem alkoholu (60-75 %). V 19. století se věřilo, že thujon - látka v třezalce - způsobuje halucinace. Dnes víme, že to není pravda. Množství thujonu v absintu je příliš nízké, aby mělo jakýkoli psychoaktivní účinek. Ale mysl - ta je jiná. Když člověk věří, že něco mění vědomí, vědomí se změní. Absint byl zrcadlem. Nenechal lidmi víc - jen jim umožnil vidět to, co už v sobě měli.

Co se stalo s absintem?

Ve 20. století se absint stál obětí paniky. Vysoké ceny, návykovost, a nesprávné představy o jeho účinkách vedly k zákazu ve Francii (1915), Švýcarsku (1910) a později i v USA. Nápoj zmizel. Ale ne zmizel jeho vliv. V 90. letech 20. století začal být absint opět legálně vyráběn - podle původních receptů. Dnes je k dispozici v mnoha zemích, včetně České republiky. A když ho někdo pije, většinou nevědí, že za tím nápojem stojí celá generace umělců, kteří ho pili ne proto, že byli šílení - ale proto, že chtěli vidět více.

Je absint stále nebezpečný?

Ne. Moderní absint je bezpečný. Thujon je striktně regulován - v EU je limit 35 mg/l, což je mnohem méně než v klasických verzi. Většina „zelených“ účinků je psychologická - způsobená atmosférou, zvykem, očekáváním. Pokud piješ absint zodpovědně, jako vysoký alkoholový nápoj, neztratíš kontrolu. Ale pokud ho piješ, abys „viděl věci“, které nejsou tam - nejspíš budeš jenom opilý.

Proč byl absint zakázán?

Absint byl zakázán hlavně kvůli panice v 19. a počátku 20. století, kdy se mu připisovaly nebezpečné účinky - jako halucinace, násilí a šílenství. Tyto obavy byly založeny na nesprávných vědeckých teoriích a politickém tlaku od pivovarů, kteří viděli v absintu konkurenci. Vědecky byl absint vždy považován za bezpečný, pokud byl vyráběn podle standardů. Thujon, který se považoval za hlavní příčinu problémů, je v moderním absintu v množství, které nemá žádný psychoaktivní účinek.

Může absint způsobit halucinace?

Ne. Moderní výzkumy ukazují, že absint nezpůsobuje halucinace. Thujon, který se v minulosti považoval za zodpovědný za „zelený efekt“, je v dnešních nápojích v tak nízkých koncentracích, že nemůže ovlivnit mozek. Všechny příběhy o halucinacích jsou psychologické - výsledek očekávání, atmosféry nebo kombinace s jinými látkami. Absint je silný alkoholový nápoj, ne psychotrop.

Jak se správně pije absint?

Absint se pije tradičně s vodou a kouskem cukru. Do sklenice se nalije malé množství absintu (10-30 ml), pak se pomalu přidává studená voda (v poměru 3:1 až 5:1) přes lžíci s cukrem. Cukr se rozpouští ve vodě, což zjemňuje chuť a zvyšuje objem. Někdy se používá i lžíce s děrami, která drží cukr nad sklenicí. Nikdy se nepije přímo z láhve - a nikdy se nesmí zapalovat. Pijte pomalu, jako byste si chutnali na historii.

Je absint stále dostupný v České republice?

Ano. Absint je v České republice legální a dostupný. Vyrábí se zde několik kvalitních značek, které dodržují evropské normy. Mnoho restaurací a hospod v Plzni, Praze nebo Brně nabízí absint jako součást svého menu. Je to nápoj, který se vrátil ne jako exotická kuriozita, ale jako část evropského kulturního dědictví.

Kdo je nejznámější osobnost, která pila absint?

Nejznámější je Oscar Wilde - díky svému charismu, citátům a širokému vlivu. Ale i Baudelaire, Verlaine a Toulouse-Lautrec jsou stejně důležití. Každý z nich přispěl k tomu, že absint přestal být jenom nápoj a stal se symbolem umělecké svobody. Není jedna „nejznámější“ osoba - je to celá generace, která si absint vybrala jako svého společníka.

Absint už není zákazníkem. Je to nápoj, který stojí na hranici mezi kulturou a mytologii. Když ho dnes piješ, nejde jen o chuť - jde o spojení s lidmi, kteří před více než sto lety věřili, že umění může být víc než jen obraz - že může být zážitek. A to je to, co zůstalo po něm.