Absint je jedním z těch nápojů, které okamžitě evokují tajemno a romantiku. Možná jste slyšeli o jeho přezdívce zelená víla nebo snad o jeho zakázaném statusu v některých zemích. Ale co je vlastně absint a proč si zaslouží tolik pozornosti?
V tomto článku se podíváme blíže na absint, jeho bohatou historii i různé přezdívky, které mu daly jeho místo mezi ikonickými nápoji. Připravte se na cestu časem a prozkoumejte, proč tento nápoj fascinoval umělce, básníky a bonvivány po celém světě.
- Úvod do absintu
- Historie absintu
- Přezdívky absintu
- Zajímavosti a mýty
- Slavné osobnosti a absint
- Moderní absint a jeho výroba
Úvod do absintu
Absint, známý také jako zelená víla, je alkoholický nápoj, který si získal velkou pozornost díky své unikátní barvě, vysokému obsahu alkoholu a kontroverzní pověsti. Tento legendární nápoj má své kořeny hluboko v 18. století, kde začal své dobrodružství v malém švýcarském městečku Couvet. Původně byl propagován jako lék, především pro své anýzové a fenyklové složky, které měly povzbuzující účinky na trávení a celkovou vitalitu těla.
Absint není obyčejný likér. S jeho vysokým obsahem alkoholu, který často dosahuje 45% až 74%, přichází i jedinečný a nezaměnitelný rituál pití. Tradičně se absint nalévá do speciální sklenice, přes kterou se původně pokládala perforovaná lžička s kostkou cukru. Tento cukr se pak pomalu rozpouštěl po přidání ledové vody, čímž se nápoj proměnil do mléčně zakalené tekutiny známé jako louche. Tento proces nejenže zpříjemňoval chuť nápoje, ale také odhaloval jeho skryté vlastnosti.
Mnoho lidí se často ptá, co činí absint tak zvláštním. Jednou z hlavních složek absintu je pelyněk pravý (Artemisia absinthium), který obsahuje thujon, látku, která byla v minulosti spojována s halucinogenními účinky nápoje. I když moderní věda tuto teorii zpochybnila, pelyněk zůstává symbolem mystiky a záhadnosti absintu. Kromě toho jsou součástí absintu také anýz a fenykl, které přidávají sladkou a aromatickou chuť.
Při pohledu do historie zjistíme, že absint se stal nesmírně populárním na konci 19. a začátku 20. století, zejména v Paříži. Umělci, spisovatelé a básníci, jako byli Vincent van Gogh, Oscar Wilde nebo Ernest Hemingway, často oslavovali absint pro jeho kreativní a stimulační účinky. Osvěžující a povznášející pocit, který absint přinášel, se stal inspirací pro nespočet uměleckých děl a literárních skladeb. Absint ovlivnil celou generaci avantgardních umělců a stal se symbolem nekonformity a bohémského životního stylu.
I přes svou popularitu narazil absint na odpor ve formě regulací a zákazů. Na počátku 20. století byl absint obviněn z různých společenských problémů, včetně šílenství a kriminálního chování. Zakazující kampaň vedla až k jeho zákazu v mnoha evropských zemích a ve Spojených státech. Až v 90. letech 20. století se absint začal vracet, když se objevily nové studie, které ukázaly, že množství thujonu v autentickém absintu není nebezpečné.
"Absint dělá svůj podíl. Myslím, že nejlepší, co můžu nabídnout, je napsat příběh tak, jak se mi jeví: pravdivě a čistě," napsal Ernest Hemingway, který byl vášnivým milovníkem tohoto opojného nápoje.
Dnešní absint je legální ve většině zemí, je však přísně regulován. Moderní výrobci dbají na tradiční receptury i inovace v chuti, aby nabídli jak klasický, tak nový zážitek z absintu. Na trhu najdete různé druhy absintu – od těch s jemnou chutí po silnější a aromatičtější varianty, které si stále zachovávají svůj mystický charakter.
Absint tedy není jen nápoj, je to kus historie a kultury. Jeho bohatá a někdy bouřlivá minulost, spolu s jeho unikátními rituály a chutí, dělají z absintu něco, co si zaslouží více než jen letmý pohled. Jestliže jste ještě nezkusili absint, možná je čas to změnit a stát se součástí této fascinující tradice. Ale nezapomeňte, že s vysokým obsahem alkoholu a výraznou chutí přichází také zodpovědnost. Pijte jej pomalu, s respektem a nechte se unést jeho kouzlem.
Historie absintu
Absint, známý také jako zelená víla, má původ v Evropě, konkrétně v oblasti Val-de-Travers ve Švýcarsku. První zmínky o něm pocházejí z konce 18. století, kdy byl vytvořen jako léčivý elixír. Podle legendy byl absint poprvé namíchán doktorem Pierre Ordrinairem, francouzským lékařem, který našel útočiště ve Švýcarsku po Francouzské revoluci. Jeho kouzelně zelený lektvar obsahoval směs bylin, především pelyněk, anýz a fenykl.
Prudký vzestup popularity absintu začal v 19. století ve Francii. Stalo se tak, když byl absint zařazen do denního přídělu francouzské armády během koloniálních válek v Africe. Vojáci si s sebou přinesli návyk na tento alkoholický nápoj, a když se vrátili do Francie, absint začal být všeobecně populární. V době své největší rozmachu byl absint oblíben nejen mezi vojáky, ale i mezi umělci a intelektuály.
Slavní umělci jako Vincent van Gogh, Paul Verlaine a Oscar Wilde byli známými milovníky absintu. Tento nápoj se pro ně stal nejen zdrojem inspirace, ale také únikovým prostředkem od jejich světských starostí. Absintové bary se staly místem setkávání umělců a myslitelů, kteří zde debatovali, tvořili a hledali nové formy umění.
Absint byl však také předmětem mnoha kontroverzí. Bylo o něm známo, že obsahuje thujon, chemickou sloučeninu, která se přirozeně vyskytuje v pelyňku. Někteří věřili, že thujon způsobuje halucinace a má psychotropní účinky. To vedlo k mnoha zákazům absintu po celé Evropě v počátku 20. století. Nejvíce známým případem je zákaz v roce 1915 ve Francii, který trval téměř celý 20. století.
Paradoxně právě tento zákaz přispěl k rozmachu mýtů a legend, které provází absint dodnes. Lidé začali absint vnímat jako zakázané ovoce, tajemný a nebezpečný nápoj, což jen zvýšilo jejich touhu po něm. Naštěstí, moderní věda ukázala, že obsah thujonu v absintu není škodlivý při běžné konzumaci a absint se vrací na výsluní od 90. let minulého století.
Po zrušení zákazu v České republice a dalších zemích se absint vrátil na pulty obchodů a znovu získal svou popularitu. Dnes je absint vyráběn podle tradičních receptur i moderních metod, což mu umožňuje zaujmout nové generace milovníků kvalitního alkoholu. I když už se možná nesetkáváme s legendami jako van Gogh nebo Wilde, absint stále fascinuje a inspiruje svými příchutěmi a tajemnou aurou. Je to nápoj, který se stal symbolem svobody, umění a nevázané kreativity.
Přezdívky absintu
Absint je nápoj, který je obklopený řadou přezdívek, jež odrážejí jeho jedinečnost a historický význam. Nejvíce známou přezdívkou je bezpochyby "zelená víla". Tento název pochází od charakteristické zelené barvy tohoto nápoje, kterou získává díky přítomnosti chlorofylu z bylin. Legenda praví, že zelená víla odkazuje na mystické a mírumilovné účinky absintu.
Další známou přezdívkou je "la fée verte", což je francouzský výraz pro zelenou vílu. V 19. a na začátku 20. století byl absint velmi oblíbený ve Francii, zejména mezi umělci a literáty. Tato přezdívka se stala synonymem pro jeho magickou přitažlivost.
Pablo Picasso a Vincent van Gogh byli jedni z mnoha umělců, kteří si absint zamilovali a přispěli k jeho romantizaci v umění. Dokonce i samotné pití absintu bylo obřadem, který byl označován jako
"Absint je velmi nebezpečný, jeho sklenka je stejně zničující jako špatné dílo." – Oscar Wilde
Dalším zajímavým názvem je "blíznivý likér" nebo také "le diable vert" (zelený ďábel), což odkazuje na jeho sílu a pověst, že způsobuje halucinace a bludy. Přestože moderní věda odhalila, že mnoho z těchto tvrzení bylo přehnaných, absint si tuto pověst udržel.
Modrá víla a další barvy
I když je zelená nejčastější, absint může mít také jiné barvy. Modrá víla, známá jako "la fée bleue", je varianta absintu s modrým odstínem. Tento jemný rozdíl v barvě je často dosažen použitím odlišných bylin nebo různými výrobními technikami.
Zajímavostí je, že absint byl také známý pod přezdívkou "královna jedů" z důvodu vysokého obsahu alkoholu, který mohl dosáhnout až 74%. Tato přezdívka odráží jeho opojné účinky a častou záměnu s halucinogenními látkami.
Zajímavosti a mýty
Absint, známý svými zelenými odstíny a silnými účinky, je obklopený mnoha zajímavými fakty a mýty. Pojďme si některé z nich přiblížit. Mnoho lidí věří, že absint byl zakázán kvůli svým halucinogenním vlastnostem. Pravda je však trochu složitější. Koncem 19. století se absint stal simbol alkoholicé degradace a kvůli několika incidentům, které s ním byly spojovány, byl ve Francii a řadě dalších zemí zakázán.
Za své účinky vděčí absint především thujonu, látce přítomné v pelyňku. Thujon v malých dávkách může stimulovat mozek, ale velké množství může být toxické. Ale ve skutečnosti, koncentrace thujonu v absintu není tak vysoká, aby způsobovala halucinace, což potvrdili i moderní výzkumy. Rozhodně je však absint silný nápoj, jehož účinky jsou zesíleny vysokým obsahem alkoholu.
Jedna z fascinujících historek o absintu souvisí s umělci. Legendy vyprávějí, že ho pili slavní malíři jako Vincent van Gogh, Henri de Toulouse-Lautrec a Claude Monet pro inspiraci. Cituje se dokonce, že:
"Absint je poezií v lahvi" – Paul VerlaineJean Lanfray, francouzský farmář z 19. století, údajně pod vlivem absintu zabil svou rodinu, což vedlo k ještě většímu odporu veřejnosti proti tomuto nápoji.
Mého obrázu docilit, absint obsahuje známý i jako "Zelený Hurikán" kvůli své schopnosti vyvolat vlnu kreativity i zmatku. Tento přezdívky si vysloužil díky své síle a efektům, které mají umělečtí duchové pocítí extrémně intenzivně. Pochopitelně to není jen o thujonu, ale komplexním zážitku z různých bylin, které dodávají specifickou chuť a účinky.
Absintu se přisuzuji různé rituály spojené s jeho konzumpcí. Jde o celou ceremonii zahřátí lžíce kostky cukru, jejíž roztopením absint ztrácí svou hořkost a odhaluje plné chutě nápoje. Originalitu rituálu zmiňuje mnoho dobových literatur a uměleckých děl, čímž se stalo tak trochu mystickým aspektem pití tohoto zeleného zázraku.
Ve 20. století se absint stal symbolem bohémské kultury a jeho obliba prudce vzrostla. Přesto, že zákaz v mnoha zemích přetrvával desítky let, jeho obliba stále nebyla zapomenuta. V dnešní době je absint legální v mnoha zemích a stal se opět oblíbeným drinkem nejen mezi umělci, ale i mezi běžnými konzumenty alkoholu.
Slavné osobnosti a absint
Absint, často nazývaný zelená víla, se stal nápojem volby pro mnoho uměleckých a kulturních ikon 19. a počátku 20. století. Mezi jeho nejslavnější příznivce patřili spisovatelé, básníci a malíři, kteří hledali inspiraci a útěk od reality ve své tvůrčí práci. Absint pro ně představoval nejen zdroj inspirace, ale také symbol bohémského životního stylu.
Jedním z nejznámějších milovníků absintu byl francouzský básník Paul Verlaine. Spolu se svým přítelem a kolegou básníkem Arthur Rimbaud patřili k nejkontroverznějším postavám své doby. Verlaineova fascinace absintem mu pomohla tvořit, ale také přispěla k jeho osobním tragédiím. Rimbaud, na druhou stranu, popisoval absint jako nápoj, který mu umožňoval přistupovat k jeho nejniternějším myšlenkám a emocím.
Vincent van Gogh je dalším umělcem, jehož spojení s absintem se stalo legendárním. Van Gogh často používal jasné a zářivé barvy, což někteří historici umění připisují právě vlivu absintu. Jeho náklonnost k tomuto nápoji je často zmiňována v souvislosti s jeho psychickými problémy. Přesto absint zůstal stálým prvkem jeho života až do jeho tragické smrti.
Oscar Wilde, anglický dramatik a spisovatel, byl známý svojí láskou k absintu. Jeho náklonnost k tomuto nápoji je často zmiňována v jeho dílech a osobních dopisech. Wilde věřil, že absint mu pomáhá osvobodit jeho mysl a přistupovat k jeho uměleckému géniu. Jeho věhlasný citát „Absint dává fantazii křídla a myšlenkám barvy“ dodnes rezonuje mezi jeho obdivovateli.
Osobnost | Země | Hlásená spotřeba |
---|---|---|
Paul Verlaine | Francie | 3 skleničky denně |
Vincent van Gogh | Nizozemí | Neznámá |
Oscar Wilde | Anglie | 2 skleničky denně |
Slavné osobnosti si absint oblíbily nejen kvůli jeho účinkům na mysl a kreativitu, ale také kvůli jeho jedinečné chuti a rituálu přípravy. Přestože jeho konzumace vedla k mnoha tragédiím a osobním problémům, absint má dodnes své neochvějné místo v historii umění a kultury. Jeho vliv na tvůrčí proces a bohémský životní styl těchto ikon nelze ignorovat.
Moderní absint a jeho výroba
Absint se na scénu vrátil v plné síle poté, co byl dlouhé dekády v mnoha zemích zakázán. Dneska je možné najít různé značky a druhy absintu, od těch tradičních až po moderní interpretace. Jak se ale tento jedinečný nápoj vyrábí?
Výchozím bodem pro výrobu absintu jsou byliny, mezi kterými je klíčový pelyněk pravý (Artemisia absinthium). Další důležité ingredience jsou anýz a fenykl, které doplňují chuťový profil. Tyto byliny se macerují ve vysokoprocentním alkoholu, čímž se extrahují jejich aromatické a chuťové složky.
Příprava a destilace
Po maceraci následuje destilace v tradičních měděných kotlích. Tento proces odděluje čistý aromatický destilát od nechtěných složek. Za zmínku stojí, že během procesu výroby je důležité pečlivě sledovat teplotu a čas, aby se zabránilo ztrátě cenných aromatických olejů. Výsledný produkt je průzračný destilát s vysokým obsahem alkoholu.
Po destilaci přichází na řadu tzv. druhá macerace v bylinách. Tento krok dává absintu jeho typickou zelenou barvu a doplňuje finální chuťový profil. Směs bylin v druhé maceraci zahrnuje více pelyňku, hyssop a melissu, které dodávají nápoji jasnější a sytější chuť.
Ředění a lahvování
Posledním krokem v procesu výroby absintu je jeho ředění na požadovanou koncentraci alkoholu a lahvování. Průměrný obsah alkoholu se pohybuje mezi 45 % až 74 %. Některé moderní značky absint lahvují v krásných, ručně foukaných lahvích, což přidává na jeho exkluzivitě. Při správném uchovávání v chladném a temném prostředí si absint může uchovat své vlastnosti po mnoho let.
Absint se dnes vyrábí podle původních receptur, ale také podle moderních experimentálních postupů. Produkce je pečlivě kontrolována, aby se zajistila nejvyšší kvalita. Díky obnovenému zájmu o tento nápoj se objevují i nové značky a druhy, které si nacházejí cestu do barů a domácností po celém světě.
"Absint je záležitostí nejen chuti, ale i umění," říká známý výrobce absintu zdroj, „Každá láhev vypráví svůj vlastní příběh."
Napsat komentář